Archiv rubriky: Hadrián

Hadrián č. 8 – 28.6.

Poslední číslo Hadriána roku 2019 je tu. A co v něm? Jiri Honzirek mluví o inscenace Display of the Shame (Divadlo Feste), Hana Burešová představuje Romea, Julii a tmu (Divadlo v Dlouhé) a dojde i na zpověď loutkového mága, kterým je Matija Solce.

Hadrián č. 7 – 27.6.

Na titulní straně čtvrtečního Hadriána je Marek Doubrava, Skupina Hm… a její dnešní koncert je jedním z témat. Dál v čísle najdete rozhovor, kterým se Jana Slouková po 11 letech loučí se svým prvním angažmá (Klicperovo divadlo), Dora Vicenikova přibližuje Persony (Divadlo Na zábradlí), nechybí křížovka… Čtěte!

Hadrián č. 6 – 26.6.

Středeční Hadrián je venku. A co je uvnitř? Například Petr Reif zve na prohlídku svého Autobufu (Divadlo BUFET), divadlo Líšeň přibližuje inscenaci na motivy buddhistických textů a Tomáš Dianiška představuje Transky, body, vteřiny (Divadlo Petra Bezruče). Příjemné čtení!

Hadrián č. 5 – 25.6.

Úterní Hadrián píše o divadelní adaptaci legendárního filmu Kouř, se kterým přijíždí Divadlo Petra Bezruče Ostrava, nabízí rozhovor o Lakomci, pro Klicperovo divadlo ho nastudoval Michal Hába, a dočtete se mimo jiné i o pohádce, kterou dnes zahraje Divadlo Kolonie.

Hadrián č. 4 – 24.6.

V pondělním Hadriánu mj. najdete: Viliam Klimáček představuje svou hru o srpnu 1968, Divadlo na cucky přijíždí s mladým pohledem na rok 1993, Divadlo ALFA na festivalu hostuje s Alfa farmou na motivy Orwellovy Farmy zvířat. Příjemné čtení!

Hadrián č. 3 – 23.6.

Je tu nový Hadrián s těmito tématy: do Hradce přijíždí Hamlet z Mohuče; Michal Hába se představí s Opletalem, kterého nastudovalo Divadlo na cucky; Modrovouse zahraje Kolegium hraběte Šporka; nechybí ani křížovka a další zajímavosti. Čtěte!

Hadrián č. 2 – 22.6.

Druhé číslo Hadriána přináší bilanci 10 let souboru Bratři v tricku, rozhovor s nastupujícím šéfem Divadlo Petra Bezruče Ostrava (Honza Holec) nebo interview s tvůrci company 8lidí, kteří přivážejí Press Paradox.

Tomáš Dianiška: Interview s hvězdičkou!

V ožehavém rámci našeho buřičského čísla Vám poskytujeme i řádně drsný rozhovor se všestranným divadelníkem – hercem, dramatikem, režisérem i hudebním nadsamcem Tomášem Dianiškou. Vzhledem k použitému slovníku doporučujeme nečíst následující řádky před desátou hodinou večerní, a ani poté na doslech nezletilým. 

Ahoj Tomáši, všude Tě uvádím jako výborný příklad umělce, který skvěle zvládá češtinu, byť to není jeho rodný jazyk. Jaké bylo Tvé sbližování s naším jazykem a co bys poradil svým mladším kolegům, kteří aktuálně svádějí stejné boje?

Zásadní je, že se mi podařilo do češtiny zamilovat. Ty rozdíly, dééélky, jiné kladení jazyka u D a T mi přijdou nesmírně sexy. Je to taková skinny bitch, zatím co bejvalka slovenština je spíš boubelka. Taky dobrá, ale není tak rajcovně přisprostlá, nemá ani hovorovou podobu. No a pak jsem se s tou courou tahal i mimo vyučování a před spaním mi četla do ucha. A já předčítal jí. A bavila mě víc a víc a když jsem byl bez ní, posílala mi nahý fotky a já se nad nima na tajňačku ukájel.  

V Hradci se letos představíš hned dvakrát a to rovnou v poměrně radikálně odlišných podobách – jako autor, spolurežisér a herec v inscenaci Pusťte Donnu k maturitě a coby představitel titulní role v Zamilovaném Shakespearovi. Jaký je Tvůj vztah k divadelnímu mainstreamu a autorské alternativě a představuje pro Tebe jejich aktuální koexistence pod jednou střechou Palmovky ideální způsob symbiózy?

Dobře udělaný mainstream je to nejlepší, co může být. Já se ve svých hrách snažím o totéž, jenom mi to vždycky někdo zmaří. A najednou to vypadá, jako alternativa. Ne, je to popík. Akorát pro užší cílovku, takže to ostatním připomíná artík. Donna je přece o seriálu Beverly Hills 90210, největším devadesátkovým mainstreamu. Na Palmovce je to teď nastavený skvěle. Děláme poctivej střední proud. Ovšem divákům, kteří vyrostli na totálním bulváru, můžem připomínat punkáče.

Jak vzpomínáš na spolupráci s divadelním režisérem Janem Klatou a osobitým korejským filmařem Joon-ho Bongem?

Klata je technický perfekcionalista. Nerozuměl moc veršům, které říkáme, ale úžasně pracuje s rytmem. Pauzy, fáze, jevištní čas. Dokáže vytvořit atmosféru, která je pro diváky tak nepříjemná, že chce ze sálu odejít, ale zároveň ho fascinuje, až zůstane. Nepřipravuje pohodlnou podívanou. Práce s ním byla velice zábavná. Je to energický chlápek s koženými botami na podpatku, občas jizlivý. Někdy jsme nevěděli, jestli vtipkuje nebo má tak bizardní připomínky. Viděl asi všechna nemocná videa na youtube a popkulturu zná líp, než já. Ehhh. A Bong? S ním jsem točil snad jenom jeden den. Ale měl jsem asistenta, který mi nosil jablka.  

Jak bys definoval sám sebe jako autora, jaké jsou základní principy a inspirační zdroje Tvé autorské tvorby?

To je jednoduchý: smíchám historickou událost s filmovými hláškami, strojem času, paralelními světy, nad logikou si nelámu hlavu, přidám popkulturní odkazy, slavnou písničku. Jednou se zmíní Michael Jackson, dvakrát Vetřelec, holky mluvěj sprostě, prcá se, někdo pláče a skončí to špatně. Je to všechno na jedno brdo, ale nevadí, protože je to pokaždý taková prdel, že to chce vidět každej cynik.

Nakolik Tě ovlivňuje zvolený tvůrčí tým a herecký ansámbl?

V divadle jsou to většinou stejný lidi a to nám jde krásně. Vytvářím takové hry, na které bych sám rád zašel. Takže se snažím nepřizpůsobovat. Obsazujeme, si to tak, aby to všechny bavilo. Ale když píšu pro nějakého jiného režiséra, uznávám, že se snažím přiblížit jeho poetice, tak aby výsledek byl co nejlepší. A počítám též se skutečností, že třeba v rozhlasové hře není vhodné říct „píča.“ 

Jak se těšíš na budoucí spolupráci s ostravským Divadlem Petra Bezruče?

Moc! Bude se to jmenovat „Transky, body, vteřiny“ a bude to o lásce. Text napíšu snad o prázdninách. Zároveň je to veliká zodpovědnost, žeáno. Opravdicky jsem režíroval jenom jednou. Tereza Dočkalová říká, že mě Ostrava sežere. Pche, já to dám.

A jak se aktuálně mají a co chystají Tvé hudební projekty Pipinky Pičo a Bukake Brothers? 

S Pipinkama jsme se rozpadli. Raperka Kája, to už nestíhala a přišlo ji to infantilní. Chtěl bych novou hiphopovou kapelu. Ale kdy? S Bukkake furt hrajeme. Svatby, večírky, afterparty. Stačí projektor, počítač a sluneční brejle.

Jaké divadlo/filmy/seriály/hudbu/literaturu vyhledáváš jako divák/posluchač/čtenář/?

Uvědomil jsem si, že do divadla už pár let chodím jenom na Friče, Petrželkovou a Mikuláška. Trapas. Na filmy se koukám podle knížky „101 hororů, které musíte vidět předtím, než zemřete“, seroše moc nestíhám, ale miluju Simpsny a Family guy. Poslouchám Depešáky, starej pop a rap. Čtu sci-fi. 

pa pa.

Za odpovědi díky moc! 

X