Archiv rubriky: Číslo 0

Jakub Tvrdík: Nabito ostrýma

Rozhovor s  renesančním umělcem, Jackem Nicholsonem hradeckého kulturního kvasu, a čerstvým hrdým otcem syna Kiliána. O úskalích autorské tvorby, mužských tajemstvích a inspiračním vlivu Jiřího Panznera.

Jakube, jak se stane z herce dramatik?

Sotva jsem se naučil o sobě tvrdit, že jsem herec, takže s tím dramatikem bych sakra přibrzdil. Ale dobře, přistupuji na tvou hru, KlariNe, a prozradím ti, jak se z vekého herce stal ještě větší dramatik. Byla v tom veliká chuť to vyzkoušet. Pak taky zvědavost a myslím, že i dost velká dávka drzosti.

Jaká byla geneze projektu Spybox?

Jak to chodí na pánských hajzlech asi víš. No a mě jednou napadlo, že je vlastně škoda, že to všechno zůstane tam, mezi mušlí a mísou. Všechny ty krásy, moudra, oplzlosti a bolístky. Představil jsem si hospodu se šmírovacím zrcadlem, kde by to šmíráci mohli všechno v klidu sledovat a bavit se tím. A pak mě napadla dějová linka s malou detektivní zápletkou, která by ty malé příběhy ze záchodů mohla propojit.

 Nedříve jsem myslel, že u nápadu to skončí, ale dostalo se mi neuvěřitelné podpory od našeho vedení a najednou byl termín premiéry a jakože sežeň si režiséra atd.  Nakonec ten mužský svět vedla Adéla Stodolová a text se do finální podoby dostal díky Máše Novákové a Janě Sloukové, které mi osvětlily nějaká nedůležitá pravidla ohledně dramatického psaní.   

Jaký to je, když čistě mužský ansámbl režíruje žena?

Mě to dost bralo. Adéla je nejen skvěle švihlá ženská a režisérka s pohledem na divadlo, který mě baví, ale navíc je v pánské společnosti jako ryba ve vodě. A další, když bys ty měl něco dva měsíce zkoušet, díval by ses radši na Stodolovou, nebo dejme tomu, na Drábka?

Je Spybox jednorázovou záležitostí, nebo hodláš jako autor pokračovat? A pokud ano, na čem právě pracuješ?

V první řadě jsem moc rád za to, že jsem dostal tu příležitost. Je fajn si něco vymyslet, ale teprve během procesu si člověk uvědomí, co všechno za tím je. A pokračovat hodlám. Jen se ještě musím zeptat Máši na něco ohledně tvorby charakterů postav, nebo jak se tomu říká. Víc nechci prozrazovat.

A co Tvoje kariéra hudební, respektive textařská, chystáš něco nového?

Momentálně se věnuju nejvíc kontrabasu. Myslím, že jsem se už vydrápal na úroveň úplného začátečníka a jestli to všechno dopadne, tak bychom měli společně s Williamem Valeriánem (sax) a Ctiradem Tomisem (bicí) zahrát během DER před divadelním klubem. Zatím to vypadá na noc z pondělí na úterý a bude to koulervoucí nářez, který může skončit jedině zásahem policie. A nové texty si přijď poslechnout na páteční koncert Mastixu.

Co nebo kdo Tě nejvíc ve Tvé autorské tvorbě ovlivňuje?

To je otázka dost na tělo, ale myslím, že to můžu říct. Není to co, ale kdo a je to Jiří Panzner. Ale proč, na to se musíš zeptat jeho. 

Jaká byla Tvá aktuálně končící sezona a co Tě čeká v té následující?

Na tu následující jsem hodně zvědavý, protože ani s jedním z režisérů, kteří budou v Klicperáku dělat, jsem ještě nepracoval, a ta počáteční fáze vzájemného oťukávání se mě vždycky baví. Já neznám jejich pracovní postupy a oni neznají moje trapné fóry. A to je právě ono, mně se jejich postupy zalíbí a moje fóry budou pořád trapné.

A tuhle sezonu bych shrnul tak: Spybox, Karamazovi se Skutrama a rozlučka s Drábkem v podobě Klášterní ulice. Prostě nabito ostrýma.

Na co se těšíš na letošním festivalu?

Na Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 3/4 Divadla v Dlouhé, na všechnu tu muziku, co se Hradcem ponese, a zničené kamarády po propařených nocích. Protože to nám jde.

Hostující režisér je domácí mazlíček: rozhovor s Davidem Drábkem

Rozmarné povídání s enfant terrible v nejlepších letech. Někdejší umělecký lodivod Klicperova divadla představuje duo nejnovějších přírůstků do svého režijního portfolia, poodhaluje tajemství autorské tvorby, nahlíží do koule věštecké. Příjemné počtení přeji!

Davide, loni jsi uzavřel svojí éru klicpeřího uměleckého vedení a do sezony letošní tak vlétnul jako hostující režisér. V čem spatřuješ rozdíl a jaké jsou výhody i nevýhody změny statu quo?

Pouhé výhody. Když jsi v Hradci coby hostující režisér, je to bezmála jak lázeňský pobyt s teatrálními procedurami dopoledne – a pak klid. Žádná šéfovská zodpovědnost. Hostující režisér je domácí mazlíček.

Představil bys prosím blíže dvojici svých inscenací z letošního programu?

Shakespearův Sen noci svatojánské fúzovaný filmem Čas probuzení. Koncepci ovlivnila zkušenost se ztrátou osoby z nejbližší rodiny. Nu  a Labichova jednoaktovka přesunutá do Prahy. Nejprve verze z roku 1918 – a v druhé půli kalné ráno po zvolení Zemana prezidentem v letošním roce.

Co je spojuje a v čem se naopak liší, a jaké mají místo v kontextu Tvé umělecké tvorby?

To je mi úplně ukradené. Přeci nebudu brát práci teatrologům. Pojímám to jako něžné loučení s divadlem, které miluju a dal jsem mu veškerou svoji dovednost.

Divadelní tam-tamy zvěstují, že jsi nedávno dokončil novou hru, poodhalíš prosím čtenářům Hadriána nějaké podrobnosti?

Hra se jmenuje „Kanibalky : SOUMRAK SAMCŮ“ a podle reakcí prvních čtenářů se mi vrátila chuť do psaní jako hrom. Bylo to skutečně euforické bušení do klávesnice. Každopádně jde o tuze nekorektní jízdu dvou policejních komisařek Iggy a Diany a cokoliv vykecat by bylo škoda. Má to potenciál na žalobu od jistých politiků pro urážku na cti. V půlce října vás zvu na premiéru do Rokoka.

A jak se má linie Tvé tvorby věnovaná mladším divákům? Vyvíjí se nějak v souvislosti s mentálním růstem Tvojí dcery Justýny?

Vyloženě pro děti teď nic nechystám, ale Justýně je dvanáct a můžu ji, tedy až na brutálnější výjimky, vodit na svoje dosavadní inscenace.

Pomáhá Ti dcera v orientaci v současné popkultuře a udržuje v duševní mladosti?

Ano, jste prostě nuceni popasovat se s youtubery. Moderní hudba mi nevadí, jsou to beztak remixy skladeb z mojí puberty. Nu a přítelkyně Anežka taky není zrovna seniorka, takže děkuji za optání, otužuji se.

Jak se těšíš na vlastní budoucí existenci v mikrokosmu Městských divadel pražských, co Tě tam čeká a co pro ně naopak chystáš?

Těším se velmi, máme s pány Přibylem a Dočekalem smělé plány a chuť otisknout se do historie MDP silnými tituly. Dramplán ještě není oficiálně venku, tak mohu prozradit jen to, že mým druhým kusem je slavná ruská perla a že se v ústředních rolích představí Pavla Tomicová a Václav Kopta. S Darkem Králem a Tomášem Belkem chystáme dva velké hudební projekty, rád bych měl svoji talk show a taky masterclass pro začínající dramatiky.

X