Archiv rubriky: Číslo 1

Tereza Groszmannová: Jsem prostě praktická žena!

Rozhovor s jednou z nejvýraznějších hereckých osobností brněnské divadelní subkultury, která po dlouhá léta zachovává tvůrčí věrnost činohře Národního divadla Brno. Žena intenzivního elánu, i donedávna netušených schopností. Seznamte se s Terezou Groszmannovou!

Ahoj Terezo, jaký byl Tvůj rok s Hester Swan a celá právě uplynulá sezona vůbec?

Mít možnost se pravidelně nořit do tak strhujícího příběhu, plného zběsilé vášně,  je jedním slovem paráda. Příležitost pravidelně si užívat v jednom z nejlépe napsaných příběhů považuji za jeden z největších darů, jimiž mě moje profese obdařila.

A aktuálně končící sezona? Upřímně se domnívám, že tak nádhernou asi už nezažiju. 

Jak se Ti herecky existuje v dramatickém světě Mariny Carr?

Ve světě M. C. je těžké se cítit lehce. Osudy v jejích hrách jsou příliš vypjaté, aby si člověk mohl aspoň na minutu na jevišti vydechnout. Ale jak sama autorka říká, udělám si kafe, jdu si prožít drama, a pak vyzvednu děti ze školy…. 

Jak funguje Tvoje spolupráce s dětskými představitelkami Josie Killbrideové, tedy dcery Tvojí dramatické postavy?

Holčičky v Bažině jsou obě neskutečně šikovné. Obě dokáží okamžitě reagovat na drobné změny a odchylky v domluveném aranžmá. Obě jsou už teď profíci! 

Promítá se do Tvé herecké interpretace Hester Swan nějak zkušenost z mateřství, respektive z bolestného ukončování dlouholetých vztahů?

Máme s Hester pár společných věcí – vášeň, mateřství a ano i ukončené vztahy. Narozdíl od Hester, nikdy neprobíhalo mé odcházení tak dramaticky. Jsem prostě praktická žena.

Jak bys definovala specifikum režijního  přístupu Martina Františáka?

Naše fungování s Martinem Frantisákem šlo lehce, bez hádek, pláče a podobných hysterií. Tak nějak to všechno klaplo samo od sebe. 

Jak už jsme nakousli v úvodu, letošní sezona pro Tebe byla intenzivně profesně přínosná, hlavně co se rozšiřování obzorů týče. V inscenacích Odyssea, Rozmarné léto a Obrys ses úspěšně utkala s novými estetickými výzvami. Má Tvoje nově projevená náklonnost k fyzickému divadlu kořeny v minulosti, nebo se jedná o spontánní explozi posledního roku?

Co se týče nové zkušenosti se vzdušnou akrobacií – a pohybového divadla vůbec, myslím, že na takové výzvy /a to doslova/ jsem čekala celý život.

Co očekáváš od změny na postu uměleckého šéfa činohry, která v NdB proběhne v příští sezoně (režiséra Martina Františáka ve funkci vystřídá dramaturg Milan Šotek)?

Žádná očekávání v tuto chvíli nemám. Nechám se překvapit.

Co Tě čeká v létě a na podzim?

Moře, stanování, rodina blízká i vzdálená, herecký workshop, který provedu s přáteli, a klid… 

Tak nějak tuším, že celý půlrok nebudu zkoušet, takže na podzim se těším hlavně na reprízu tanečního představení Obrys, kterou odehrajeme v New Yorku! 

Divadlo evropských regionů – nejkrásnější hradecké dny v roce

Rozhovor s uměleckou šéfkou Klicperova divadla, Janou Sloukovou. Část 1. prognostická!

Stojíme na prahu 24. ročníku Divadla evropských regionů. Jak jsi spokojena s přípravnou fází festivalu?

Za mě spokojenost, v tuto chvíli, těsně před vykopnutím, se ani nic jiného říct nedá 🙂 Každý rok jsou skládání programu a celá organizace těžké, letos tomu nebylo jinak, spoustu věcí nám z různých důvodů odpadávalo, já měla nově spoustu jiných starostí spojených s šéfováním, ale nakonec se i tak, myslím, program doladil do podoby, která mi dělá radost. 

Čekají diváky letošního ročníku nějaké zásadní změny, ať už ve struktuře organizační či programové?

Co se týká programu u nás v sekci „Klicperovo divadlo“, myslím, že nic zásadního letos neměníme. Naopak navazujeme na to dobré, co jsme rozjeli v nedávných letech, ať už to jsou noční představení v rámci *OFF BESEDY* nebo třeba přidaná scéna v šapitu. Mění se spíše detaily, letos poprvé například nebude společné zahájení na Malém náměstí, ale v 18:30 otevřeme festival z terasy Klicperova divadla. Nebudou chybět velké loutky a hudební vstup kapely Mastix!  

Spojují letošní programovou skladbu nějaké společné motivy, ať už v rovině tematické, estetické, nebo symbolické?

Dramaturgie programu se v tomto množství produkcí nijak extra sjednotit nedá. Pokud mluvíme tedy o propojení s Drakem a Open Airem. Tam nás sdružuje hlavně jednotný vizuál, propagace, náš společný motiv srdce, který se snažíme udržovat už několik let a vždy ho zadáváme různým výtvarníkům. V čistě našem programu jde letos vysledovat jistý akcent na téma ženství, ženské role, ženské síly.

No, on vlastně celý ten náš festivalový tým je taková ženská liga 🙂 V programu se to odráží například v německé inscenaci Princezna Hamlet, v Macoše nebo v Médei. Druhým motivem, který se opakuje, je režijní jméno osoby mě nanejvýš milé, totiž Jana Nebeského, který je zastoupen hned třemi inscenacemi – Deníkem zloděje, Orfeem a právě Médeiou.   

Čím bude podle Tebe letošní ročník výjimečný?

To je ve hvězdách, ale doufám jen, že to bude výjimečnost pozitivním směrem 🙂

Jaký je Tvůj osobní programový tip a proč?

Je jich spousta!!! 55 SHADES OF GAY – protože kosovská reflexe této tématiky na Balkáně. PRINCEZNA HAMLET – protože to je pro mě čistá krása německého střihu. PUSŤTE DONNU K MATURITĚ – protože Dylan. STRACH JÍST DUŠI – protože pana Friče nemůžeš nemilovat. DÁNSKÁ OBČANSKÁ VÁLKA – protože Zábradlí!!! No a z hudebního pole jednoznačně první a poslední den – protože náš divadelní MASTIX a protože božští nadupaní CIRCUS BROTHERS! 

Jaký je Tvůj oblíbený způsob jak festival přežít / si užít?

Za podpory energetických a dalších drinků, s každodenním adrenalinem v našich hledištích (zabere představení, nebo ne?), s večírky na terase, nočním tancem ve stanu Q10, potulkami v parku a hlavně – užít si se všemi těmi divadelními kamarády, kteří mi do Hradce najedou!!! To mi dělá z festivalu ty nejkrásnější hradecké dny v roce. Jo a ráno se vzkřísit četbou nového Hadriána, samozřejmě 🙂

X