Divadlo jako společensky aktivizující show!

Rozhovor s ústředním tvůrčím tandemem prištinské divadelní společnosti Quendria Multimedia, dramatikem Jetonem Nezirajem a jeho manželkou, režisérkou Blertou Neziraj.

Na hradeckém festivalu Divadlo evropských regionů jste dnes hostovali již podruhé, spatřujete nějaký rozdíl mezi diváckým přijetím tehdy a teď?

Jeton Neziraj: Domnívám se, že v letošním roce byla divácká odezva příjemnější, vstřícnější, otevřenější. Při našem prvním vystoupení (s inscenací Demolice Effelovky – The Demolition of the Eiffel Tower: A Comedy of the Absurd for Four Actors v roce 2014, pozn. red.) byli hradečtí diváci k divadlu z Kosova zprvu skeptičtí, a to i proto, že ústředním tématem naší tehdejší inscenace byl islám. 

Blerta Neziraj: Já jsem se bohužel tehdy festivalu zúčastnit nemohla, ale bezprostřední vřelost dnešního diváckého přijetí mi doslova vyrazila dech.

Nakolik je letošní ansámbl identický s tím, jenž zde hostoval před třemi lety?

Blerta Neziraj: Až na jednu herečku, která absolvovala i naše první hradecké vystoupení, se letošní skupina liší, máme totiž poměrně široký okruh herců a hereček, kteří se v různých kombinacích u našich projektů střídají.

Jaká jsou úskalí, výhody a nevýhody umělecké tvorby v manželském páru?

Jeton Neziraj: Pořád ještě žijeme oba a spolu, takže je to asi fajn (smích). V podstatě spolu netvoříme non-stop, protože já jsem autor, a má žena následně režíruje. Tudíž největší problémy obvykle nastávají v době, kdy odevzdávám napsanou hru a startuje zkušební proces inscenace.

Blerta Neziraj: Zhruba první čtyři týdny zkoušení se intenzivně  snažíme jít po zkoušce v klidu domů a o práci se nebavit. Čím víc se pak blížíme k premiéře, můj pracovní harmonogram je mnohem delší než manželův, tudíž se moc nevidíme.

Odkud přišla prvotní idea projektu 55 Shades of Gay, a jaké bylo jeho domácí přijetí?

Jeton Neziraj: Zhruba 4-5 let zpátky vyšel v jedněch kosovských novinách článek, který informoval o tom, že v Kosovu by měly být povoleny sňatky homosexuálních párů. Ta zpráva byla v podstatě mystifikací, ale stala se pro mě impulsem k myšlence co by se stalo, kdyby byla skutečností. Světová premiéra naší inscenace se udála loni v září v Prištině za poměrně zjitřené atmosféry. Zhruba měsíc před historicky první kosovskou Gayparade, která byla první veřejnou akcí LGBT komunity, za přítomnosti policejního dozoru v divadle, i jeho blízkosti.

Je společenský aktivismus přirozenou součástí umělecké tvorby, a vnímáte sami sebe jako aktivisty?

Jeton Neziraj: Mí diváci mne samozřejmě mohou vnímat jako politického aktivistu, já sám sebe ovšem vnímám především jako umělce.

Blerta Neziraj: Jako umělci se ale cítíme být přímo povinni zabývat se ve svých projektech závažnými tématy. 

Jeton Neziraj: Zatímco aktivisté mávají transparenty s explicitními výrazy, my se ke stejnému tématu vyjádříme prostřednictvím show. 

X