Archiv pro štítek: Hadrián

Divadlo evropských regionů – nejkrásnější hradecké dny v roce

Rozhovor s uměleckou šéfkou Klicperova divadla, Janou Sloukovou. Část 1. prognostická!

Stojíme na prahu 24. ročníku Divadla evropských regionů. Jak jsi spokojena s přípravnou fází festivalu?

Za mě spokojenost, v tuto chvíli, těsně před vykopnutím, se ani nic jiného říct nedá 🙂 Každý rok jsou skládání programu a celá organizace těžké, letos tomu nebylo jinak, spoustu věcí nám z různých důvodů odpadávalo, já měla nově spoustu jiných starostí spojených s šéfováním, ale nakonec se i tak, myslím, program doladil do podoby, která mi dělá radost. 

Čekají diváky letošního ročníku nějaké zásadní změny, ať už ve struktuře organizační či programové?

Co se týká programu u nás v sekci „Klicperovo divadlo“, myslím, že nic zásadního letos neměníme. Naopak navazujeme na to dobré, co jsme rozjeli v nedávných letech, ať už to jsou noční představení v rámci *OFF BESEDY* nebo třeba přidaná scéna v šapitu. Mění se spíše detaily, letos poprvé například nebude společné zahájení na Malém náměstí, ale v 18:30 otevřeme festival z terasy Klicperova divadla. Nebudou chybět velké loutky a hudební vstup kapely Mastix!  

Spojují letošní programovou skladbu nějaké společné motivy, ať už v rovině tematické, estetické, nebo symbolické?

Dramaturgie programu se v tomto množství produkcí nijak extra sjednotit nedá. Pokud mluvíme tedy o propojení s Drakem a Open Airem. Tam nás sdružuje hlavně jednotný vizuál, propagace, náš společný motiv srdce, který se snažíme udržovat už několik let a vždy ho zadáváme různým výtvarníkům. V čistě našem programu jde letos vysledovat jistý akcent na téma ženství, ženské role, ženské síly.

No, on vlastně celý ten náš festivalový tým je taková ženská liga 🙂 V programu se to odráží například v německé inscenaci Princezna Hamlet, v Macoše nebo v Médei. Druhým motivem, který se opakuje, je režijní jméno osoby mě nanejvýš milé, totiž Jana Nebeského, který je zastoupen hned třemi inscenacemi – Deníkem zloděje, Orfeem a právě Médeiou.   

Čím bude podle Tebe letošní ročník výjimečný?

To je ve hvězdách, ale doufám jen, že to bude výjimečnost pozitivním směrem 🙂

Jaký je Tvůj osobní programový tip a proč?

Je jich spousta!!! 55 SHADES OF GAY – protože kosovská reflexe této tématiky na Balkáně. PRINCEZNA HAMLET – protože to je pro mě čistá krása německého střihu. PUSŤTE DONNU K MATURITĚ – protože Dylan. STRACH JÍST DUŠI – protože pana Friče nemůžeš nemilovat. DÁNSKÁ OBČANSKÁ VÁLKA – protože Zábradlí!!! No a z hudebního pole jednoznačně první a poslední den – protože náš divadelní MASTIX a protože božští nadupaní CIRCUS BROTHERS! 

Jaký je Tvůj oblíbený způsob jak festival přežít / si užít?

Za podpory energetických a dalších drinků, s každodenním adrenalinem v našich hledištích (zabere představení, nebo ne?), s večírky na terase, nočním tancem ve stanu Q10, potulkami v parku a hlavně – užít si se všemi těmi divadelními kamarády, kteří mi do Hradce najedou!!! To mi dělá z festivalu ty nejkrásnější hradecké dny v roce. Jo a ráno se vzkřísit četbou nového Hadriána, samozřejmě 🙂

Hostující režisér je domácí mazlíček: rozhovor s Davidem Drábkem

Rozmarné povídání s enfant terrible v nejlepších letech. Někdejší umělecký lodivod Klicperova divadla představuje duo nejnovějších přírůstků do svého režijního portfolia, poodhaluje tajemství autorské tvorby, nahlíží do koule věštecké. Příjemné počtení přeji!

Davide, loni jsi uzavřel svojí éru klicpeřího uměleckého vedení a do sezony letošní tak vlétnul jako hostující režisér. V čem spatřuješ rozdíl a jaké jsou výhody i nevýhody změny statu quo?

Pouhé výhody. Když jsi v Hradci coby hostující režisér, je to bezmála jak lázeňský pobyt s teatrálními procedurami dopoledne – a pak klid. Žádná šéfovská zodpovědnost. Hostující režisér je domácí mazlíček.

Představil bys prosím blíže dvojici svých inscenací z letošního programu?

Shakespearův Sen noci svatojánské fúzovaný filmem Čas probuzení. Koncepci ovlivnila zkušenost se ztrátou osoby z nejbližší rodiny. Nu  a Labichova jednoaktovka přesunutá do Prahy. Nejprve verze z roku 1918 – a v druhé půli kalné ráno po zvolení Zemana prezidentem v letošním roce.

Co je spojuje a v čem se naopak liší, a jaké mají místo v kontextu Tvé umělecké tvorby?

To je mi úplně ukradené. Přeci nebudu brát práci teatrologům. Pojímám to jako něžné loučení s divadlem, které miluju a dal jsem mu veškerou svoji dovednost.

Divadelní tam-tamy zvěstují, že jsi nedávno dokončil novou hru, poodhalíš prosím čtenářům Hadriána nějaké podrobnosti?

Hra se jmenuje „Kanibalky : SOUMRAK SAMCŮ“ a podle reakcí prvních čtenářů se mi vrátila chuť do psaní jako hrom. Bylo to skutečně euforické bušení do klávesnice. Každopádně jde o tuze nekorektní jízdu dvou policejních komisařek Iggy a Diany a cokoliv vykecat by bylo škoda. Má to potenciál na žalobu od jistých politiků pro urážku na cti. V půlce října vás zvu na premiéru do Rokoka.

A jak se má linie Tvé tvorby věnovaná mladším divákům? Vyvíjí se nějak v souvislosti s mentálním růstem Tvojí dcery Justýny?

Vyloženě pro děti teď nic nechystám, ale Justýně je dvanáct a můžu ji, tedy až na brutálnější výjimky, vodit na svoje dosavadní inscenace.

Pomáhá Ti dcera v orientaci v současné popkultuře a udržuje v duševní mladosti?

Ano, jste prostě nuceni popasovat se s youtubery. Moderní hudba mi nevadí, jsou to beztak remixy skladeb z mojí puberty. Nu a přítelkyně Anežka taky není zrovna seniorka, takže děkuji za optání, otužuji se.

Jak se těšíš na vlastní budoucí existenci v mikrokosmu Městských divadel pražských, co Tě tam čeká a co pro ně naopak chystáš?

Těším se velmi, máme s pány Přibylem a Dočekalem smělé plány a chuť otisknout se do historie MDP silnými tituly. Dramplán ještě není oficiálně venku, tak mohu prozradit jen to, že mým druhým kusem je slavná ruská perla a že se v ústředních rolích představí Pavla Tomicová a Václav Kopta. S Darkem Králem a Tomášem Belkem chystáme dva velké hudební projekty, rád bych měl svoji talk show a taky masterclass pro začínající dramatiky.

X